Očkovací schéma: Zvolili jsme následující očkovací schéma:
| Očkování | Věk | Druh |
|---|---|---|
| 1. Očkovaní | 7 týdnů | Parvoviróza Psinka Infekční zánět jater Infekční Laryngotracheitída Leptospiróza |
| 2. Očkovaní | 12 týdnů | Přeočkování – proti onemocněním jako u 1. očkování |
| 3. Očkovaní | 3 měsíce | vzteklina |
Štěňátko, které si kupujete, má již absolvované první očkování ( pokud odebíráte starší štěně, je možné, že má absolvované i druhé očkování). Záznam o něm je v jeho očkovacím průkazu. Další očkování musí již zajistit nový majitel.
Očkování v dospělosti: Jednou ročně se povinně očkuje proti vzteklině. V současnosti existují vakcíny i s delší účinností, takže je nutné se řídit především pokyny veterináře.
Dále se doporučuje (není již povinné) jednou ročně očkovat proti Parvoviróze, Parainfluenze, Psince, Infekčnímu zánětu jater a Leptospiróze.
Odčervení: Štěňata se odčervují poměrně často. V době odběru již 2 až 3 – krát odčervena. Do půl roku věku štěně se preventivně odčervuje jednou měsíčně. V dospělosti by se měl pes odčervovat minimálně dvakrát ročně, pokud se pejsek pohybuje v místech s větším rizikem nakažení parazity (parky, či louky používané k venčení psů, kynologická cvičiště, apod.) lze odčervovat i častěji. Doporučeno je dospělé psy odčervovat 4 – krát ročně.
Vnější parazité – Klíšťata, Blechy: Ochrana proti parazitům se vyrábí ve formě pipetky, která se aplikuje přímo na kůži v oblasti mezi lopatkami. Antiparazitní obojky moc nedoporučuji, účinnější jsou u krátkosrstých plemen. Dlouhá srst havaňáků omezuje kontakt obojku s kůží.
Péče o srst: Havanský psík patří mezi dlouhosrstá plemena. Kdo si pořídí tuto rasu, musí počítat se zvýšenou péčí o její srst, která se nikdy nestříhá, ani jinak neupravuje. Stříhá se pouze delší srst dole na tlapkách a ze spodu tlapek mezi polštářky, aby pejsci mohli lépe chodit.
Česání: Vzhledem k tomu, že jejich srst je dlouhá, vyžaduje pravidelné česání – kartáčování. Pokud se 2 – krát do týdne kartáčuje, pes nelíná, protože nemá podsadu. Ale odumřelé chlupy se musí ze srsti vykartáčovat, protože samy nevypadávají. Naučte si svého mazlíčka na kartáčování už od štěněčího věku, protože v pozdějším věku, až bude mít delší srst, nedude chtít. Věnujte zvýšenou pozornost oblastem, které mají tendenci se snadno a rychle zacuchat. Například: kolem krku, podpaží, za ušima, na tlapičkách a genitální oblasti. Používejte nejlépe kovový kartáč a sprej proti lámání. To také snižuje statickou elektřinu, a srst se tolik neláme.
Koupání: Před koupáním nejprve pejska vykartáčujte (odstraníte tím přebytečnou srst). Používejte kvalitní šampon a kondicionér. Lidské šampony a kondicionéry mohou poškodit psí srst a kůži. Dbejte na to, aby se voda nedostala do nosu a do uší. Voda je nejčastější příčinou ušní infekce. Namočte psa a šampon jemně vetřete do srsti a kůže. Důkladně šampon spláchněte a použijte kondicionér, který rovnoměrně nanesete po celé srsti. Nechte působit podle návodu a pak opláchněte. Odstraňte přebytečnou vodu rukama od hřbetu dolů. Zabalte pejska do suchého ručníku a pokuste se odstranit co nejvíce vody. Pak jej sušte fénem až je úplně suchý.
Štěňata se mohou koupat až od třetího měsíce věku. Nesmí se mu koupání zprotivit, musí se pořád chválit, a mít připraveny jeho nejoblíbenější pamlsky.
Uši: Uši pejsků je potřeba pravidelně ošetřovat. K čištění doporučuji např. přípravek Otifree. Přípravek se nakape do zvukovodu, tam rozpustí maz a nečistoty. Pejsek se sám, potřásáním hlavy, postará o jejich vyloučení. Uši se tak nemusí čistit tamponem a nehrozí jejich poranění.
Při koupání je nutné dbát na to, aby do zvukovodu nevnikla voda. Zvukovod pejska je tvarován odlišně, než ten náš, lidský. Vniknutá voda může způsobit zánět. Pokud nemáte zkušenosti s koupáním pejska, tak doporučuji chránit uši vatovými tampony.
V případě, že uši zapáchají, je patrná nadměrná produkce mazu a je potřeba kontaktovat veterináře.
Nutné je vytrhávat chlupy z uší. Není to příjemná věc pro chovatele, ani pro pejska. V dospělosti to však vašemu pejskovi příjde jako samozřejmost. Je to nutné zejména kvůli lepší vzdušnosti, která eliminuje tvorbu zánětů.
Drápky: Havaňáčci jsou pokojoví pejsci, a tak u nich nedochází k samovolnému obrušování drápků. Hlavně na předních nožkách je pravidelné stříhání nezbytností. Naučte se stříhat drápky pravidelně, protože dlouhé drápky mohou zapříčinit zdeformovaný postoj. U světlých pejsků jsou dobře patrny krevní cévy v drápku, které by neměly být stříháním zasaženy. Majitelé tmavých pejsků se můžou orientačně řídit délkou drápků na zadních nožkách, které se obvykle stíhají obrušovat na potřebnou délku. Na stříhání se lze domluvit v psím salónu, nebo s veterinářem.
Pokud stříháte drápky sami, nezapomeňte na drápek na palci (profesionálům se to nestává, ale pro jistotu zkontrolujte). Je na vnitřní ploše tlapky a nedotýká se země, takže přerůstání bývá velmi masivní.
Přivykejte své štěňátko k stříhání drápků postupně. I když ještě nepotřebují zastřihnutí drápků, tak mu alespoň berte tlapky často do rukou a manipulujte s nimi. Přibližujte k nim kleště, aby si na ně zvyklo. Pamlsky a pochvala jsou opět vhodné.
Zuby: Kupujete štěňátko, které má prořezaný mléčný chrup. Ve věku tří měsíců se začíná výměna za trvalý a zakončuje se ve věku 9-10. měsíce. Po tuto dobu se může stát, že jsou v tlamičce jak mléčné, tak i trvalé zuby. Pokud mléčné zuby přetrvávají až do věku jednoho roku, obraťte se na veterináře, aby je odstranil. Lze tak učit i dřív, kdyby jste měli dojem, že nepříznivě ovlivňují růst a postavení trvalých zubů. Nikdy se nepokoušejte o jejich odstranění sami. Psí zuby mají mnohem delší kořeny než naše, lidské.
Případný zápach z tlamičky bývá způsoben zubním kamenem. K jeho předcházení lze zakoupit různé kousací hračky. Při případné návštěvě veterináře doporučuji požádat ho o odstranění zubního kamene.
Oči: Nejčastějším problémem u havaňáků bývají výtoky z očí. Dlouhá srst padá do tváří a dráždí oči. Proto, pokud se rozhodnete neostříhat pejska, mu od jistého věku, resp. od jisté délky srsti, budete muset vyvazovat culík (u výstavních pejsků se dělají i culíky dva s pěšinkou uprostřed, aby se srst na hlavě pěkně dělila).
Slzící oči způsobují nevzhledné, hnědé zbarvení srsti kolem očí. Na základě vlastní zkušenosti mohu říct, že na „slzícím oku“ se nejvíc podílí utváření slzného kanálku . Někteří pejsci mají prostě k slzení větší sklon, jiní mají to štěstí, že jim očka tolik neslzí. Ačkoliv existuje celá řada přípravků k čištění očí, tak postačí obyčejná borová voda a vatový tampon. Pokud zanedbáte čištění ,tak vylučované slzy mohou způsobit usazování tzv. slzného kamene, který se ze srsti velmi těžce odstraňuje. Z kosmetických přípravků vzpomenu bělící gely, které odstraňují hnědě a rezavě zbarvené cestičky od očí. Jejich použití je ale velice zdlouhavé, je lepší očka preventivně jednou týdně vyčistit. Ačkoliv hnědé cestičky nejsou právě nejvzhlednější a majitelé s nimi úporně bojují, při hodnocení pejsků na výstavách to obvykle nemá podstatný význam.
Výchova k čistotě: Štěňátka se snažíme od pátého týdne učit čůrat na noviny. Od chovatelů jsem si zjistila, že je lepší používat podložky, protože lépe sají moč. Běžně se dají koupit v lékárně, nebo ve psích potřebách. Pokud si štěňátko pohlídáte a hned po probuzení je dáte čůrat, vždy se to podaří. Po čase už chodí na stejné místo samo.
Krmení: Důležitá je především kvalita granulí. Na trhu je celá řada výrobců, takže je z čeho si vybrat. Vybírejte tzv. superprémiové granule. Mohu doporučit značky např. Royal Canine, Brit Care, Eucanuba, Pedigree a Purina. Prosím vyhněte se obyčejným granulím prodávaným běžně v potravinách. Štěňátka papají častěji, 4 až 5 – krát denně (záleží na věku, ve kterém jsou odebírány), některá preferují navlhčené granule, někdy mají radši suché.
V dospělosti krmím pejsky dvakrát denně, přičemž ranní krmení je spíše symbolické, pouze hrstička granulí. Hlavní krmení je soustředěno do podvečerního času. Stále musí mít čistou vodu na pití.
Výchova obecně: Na trhu je nepřeberné množství knih věnujících se výchově. I když se nechcete věnovat přímo výcviku psů, je dobře, když pejsek ovládá alespoň pár základních pokynů. Například pokyn „ke mně“ mu může zachránit život, když vběhne do silnice.
Já bych jenom připomněla několik zásad:
Chválit alespoň dvakrát tolik než kárat. Na to se hodně zapomíná. Pejska napomeneme, když udělá chybu, ale když se chová dobře, tak už to mnohdy bereme jako samozřejmost.
Být důsledný- co nechceme aby v budoucnu dělal, nedovolit mu ani teď. Když nechcete aby žebral u stolu, nikdy se nesmíte nechat zlomit psíma očima. Tato zásada má jedinou výjimku, a to i když nechcete pejska pouštět do ložnice, tak se velice přimlouvám k tomu, aby jste tak první 3 – 4 noci dělali. Nemusíte si ho brát rovnou do postele, stačí pelíšek umístnit na dosah, aby jste mohli uklidnit štěňátko. Uvědomte si, že dosud žilo a spalo se svými sourozenci a najednou se ocitlo samotné a opuštěné v cizím světe. Tenhle postup vás ochrání od bezesných nocí, kdy nešťastné štěňátko kňourá. Později, jak si zvykne v novém domově ho můžete z ložnice vykázat. Mimochodem, to co lidé považují za projev rozmazlenosti (spaní v posteli), je pro pejsky nejpřirozenější způsob odpočinku. Tak, jak to dělají i vlčí předci, celá smečka pěkně společně v pelíšku, co nejblíže vůdci smečky.
Postupovat pomalu a od jednoduchých pokynů ke složitějším. Cvičit krátce (5-10 minut u 6-7 měsíčního psa), ale o to častěji. Nikdy pejska nepřepínejte, platí zásada: v nejlepším je třeba přestat. S výcvikem můžete začít hned, ale pozor! Ve štěněčím věku je výcvik pouze hra, takže štěně jedině chválit, nikdy netrestat.
Přílišnou tvrdostí můžete pejska zlomit, nebudete pak mít perfektně vycvičeného pejska, ale ustrašeného psa. Uvědomte si, že havaňáček vám chce v podstatě vyhovět. Jestli to neudělá, tak jen a jen proto, že jste mu vy nedokázali vysvětlit, co od něj vlastně chcete. Takže změňte přístup, pokuste se převést svůj požadavek do psí řeči.
Pokud jste úplní začátečníci, doporučuji zhlédnout pár videí na stránkách: http://www.vimevic.cz/zajmy/pes.html. Zkušená cvičitelka Victoria Stilwell zde přístupnou formou předvádí výchovu psů.
Obojek, vodítko: Při výběru vhodného obojku musíte zohlednit dlouhou srst havaňáka. Nekupujte kovové, řetízkové obojky. K havaňákům se nehodí a jsou i nepraktické, zamotávali by se do něj chlupy. Vyhněte se též škrtícím obojkům. Chůze u nohy se dá naučit i s obyčejným, klasickým obojkem. Při jeho výběru se zaměřte na kvalitní zapínání. Dbejte aby obojek měl větší sponu. Lépe a rychleji se zacvakne na krk. Není nic horšího, než bojovat s titěrnými sponečkami v dlouhých chlupech.
V poslední době jsou velmi populární samonavíjecí vodítka, která poskytují pejskům větší volnost pohybu. Já však nedoporučuji používat tyto vodítka u štěňat, a to hlavně ze začátku, v době učení, když ještě pejsek nezvládá moc dobře chůzi na vodítku. Nejprve si musí uvědomit, jak se má pohybovat a částečně volný pohyb na tomto vodítku, může být pro něj nepříjemný. Samonavíjecí vodítko mu můžete koupit, až se naučí zvládat chůzi na obyčejném vodítku.